Jazyk jako sociální sémiotika

Kniha britsko-australského jazykovědce M. A. K. Hallidaye (1925–2018),který vyvinul systémovou funkční gramatiku (systemic functionalgrammar), je zásadním polemickým vkladem do sociolingvistiky a obohacením nepočetné množiny českých překladů klasických teoretickolingvistických děl. I po čtyřiceti letech od prvního vydání jde o klíčové teoretické dílo, ke kterému je možné se vracet jako k živému fundamentu, inspirujícímu nové čtenáře ať bezprostředně, nebo svou kritickou reflexí. Eseje v této knize byly napsány mezi roky 1972 a 1976 a publikovány samostatně, povětšinou v tematických sbornících. Kniha poprvé vyšla v roce 1978 a dobře dokumentuje Hallidayův přechod od teoretickélingvistické sémiotiky k jejím praktickým aplikacím. V jednotlivých studiích autor osvětluje mimo jiné svůj myšlenkový posun od deSaussureova jazyka jako společenského jevu k vlastní interpretaci jazyka jako sociální sémiotiky, přičemž jazyk chápe jako produkt společenského procesu. Rozvádí myšlenky funkčního přístupu k jazyku a vývoji jazyka u jednotlivce, věnuje se jazyku jako společenské struktuře, která interpretuje celou naši zkušenost a účast na ní. Halliday rovněž vysvětluje základní prvky sociální sémiotiky, definuje zásadní pojmy jako je text, situace, rejstřík, kód, variace či změna, a pokouší se založit obecnou sociolingvistickou teorii.