Synthetic Becoming tematizuje spolubytí s hormonálně aktivními chemickými látkami prostřednictvím čtrnácti výzkumných intervencí doplněných o mezioborový glosář pojmů. Kriticky upozorňuje na újmu, kterou neodpovědná, ziskem motivovaná průmyslová produkce chemikálií působí, především ale s vědomím nutnosti sdílet svět s těmito látkami s potenciálem nás zranit, ba i zabít, zkoumá možnosti života schopného odolávat, přežít a pokračovat dál—díky otevřenosti experimentům, strategickým, více-než-lidským spojenectvím a solidárním pečujícím sítím.

Průmyslové chemikálie se schopností narušovat činnost hormonálních systémů se staly všudypřítomnou součástí života: od mikroplastů v hlubinách oceánů, přes rozkladu odolávající PFAS v polárních ledovcích, až po BPA a další syntetické chemické látky v placentě a mateřském mléce—dnes už na Zemi nejspíš neexistuje kout, kam by chemické látky vzniklé v důsledku lidské aktivity nestačily proniknout.

Příběhy spřádané jednotlivými projekty odmítají politiku čistoty a jsou afirmací „znečištěných“, zraněných a zranitelných forem života v Antropocénu a jejich schopnosti dále se měnit a přeskupovat—stávat se někým jiným—společně s těmito látkami i jim navzdory.

V návaznosti na myšlenky posthumanismu a nového materialismu a s citlivostí queer ekologií se kniha namísto vyjadřování obav ze znečištění a toxicity zabývá přítomností chemických látek v prostředí skrze koncepty stávání se, představivosti a péče. Nabízí tím kritickou, avšak nadějeplnou vizi života se syntetickými chemickými látkami, tvořící alternativu jak k normativním představám o „zdravých“ a „čistých“ tělech a prostředích bez „toxických“ chemických látek, tak k nihilistickým obrazům antropocénní apokalypsy.

Uvažování o syntetickém spolubytí se promítá i do materiální podoby knihy vytištěné na nenatíraném papíře vyrobeném ze 100 % recyklovaných vláken. Recyklováním papírová vlákna ztrácí pevnost a pružnost a navzdory několikastupňovému procesu dekontaminace obsahují zbytková množství inkoustů, lepidel a dalších cizorodých látek, a takto i zvýšené množství potenciálně škodlivých chemických látek jako jsou například i endokrinní disruptory, na něž se soustředí kniha.

Solidarita se „znečištěnými“, zraněnými a zranitelnými formami přebývání ve světě se tak promítá nejen do obsahu knihy, ale i do samotného aktu čtení. Křehké tělo knihy a drobné mikročástice zbytků tiskařských inkoustů a barev a dalších nežádoucích látek, jež prostupují její stránky, jsou připomínkou komplexních materiálních vztahů, do nichž jsme v éře označované jako antropocén zapleteni, a zároveň i výzvou k tomu, abychom tyto vztahy citlivě reflektovali v každodenní praxi.

Umění